Jelikož nejezdím autem po výstavách, tak jsem Killkimu pořídila tašku do autobusu, která má vevnitř konstrukci. Je o to taška těžší, ale za to pro Killkiho bezpečná.

U žlutého autobusu nás bylo vidět. Matka s batohem na zádech, vedle ní poskakující dítě, které občas podrží v pytli křeslo a pes. Při příjezdu autobusu, jsem Killkimu rozložila tašku a uložila ho do ní. Pokud se jede na výstavu, tak Killki je odpočatý a v tašce nechce být. Začne v autobuse kňučet a při první příležitosti se dere z tašky ven s jediným cílem - dostat se klín. Jak svého cíle dosáhne, spokojeně usíná.

Na výstavy už necestujeme ve třech, ale ve čtyřech. Bohužel do žlutého autobusu potřebujete autosedačku a Dagmarčiny záda zase kočár. Pak je při poslední dni  na výstavě vidět,  jak Dagmarka má v kočáře autosedačku, ve které si spokojeně polosedí nebo pololeží. Killki má svojí tašku do které si vleze nebo leží vedle tašky na své bleděmodré dece. Tomášek si sedí na jeho tašce nebo se chodí dívat po stáncích. Křesla už nevozíme, protože je nám manžel odebral hned u auta, když nás veze na náš oblíbený žlutý autobus.

Tak nás snad někde potkáte u autobusu. Naše trasy jsou dány podle žlutého autobusu. Na výstavy je to České Budějovice, Brno a Jihlava. Když jedu na chalupu tak Liberec, ale to na nás čeká v Liberci hned děda nebo za Jirkou ( za manželem ) do Českého Krumlova. Tomáškovi jsem minulý rok slíbila vlak, tím jsme od naší oblíbené společnosti ještě nejeli. Tak snad letos do Ostravy ?      :-)

Killki si teď velice oblíbil Dagmarčiny věci. Rád si bere její hračky, ponožky, vleze do jejího kočáru nebo autosedačky, dává jí pusinky a dojídá po ní zeleninku, kterou jí uvařím k obědu.